Trivialita v próze pro děti a mládež v 90. letech 20.století

Ceska literatura pro děti a mladež se potýkala v 90. letech 20. stoleti s nemalými těžkostmi. Ve velkem množstvi se k dětským ctenařům dostavala trivialni a brakova literatura, ktera nebyla siřena jen diky přejimani cizich vzorů, ale stala se tež předmětem mnoha reedic prvorepublikových knih. Pro dobre zhodnoceni trivialni literatury je nutne zaměřit se na pojem kýc, který je pojmem velmi kontroverznim, a na shrnuti znaků trivialni literatury. Definici kýce se zabýva Tomas Kulka, který ji rozvadi do tři podminek, jež jsou pro kýc nezbytne. 1. Kýc zobrazuje objekty nebo temata, ktere jsou vseobecně považovany za krasne anebo ktere maji jasný emocionalni naboj. 2. Tyto objekty nebo temata musi být okamžitě identifikovatelne. 3. Kýc substantivně neobohacuje asociace spojene se zobrazeným tematem. Tato definice vymezuje kýc jako fenomen, tudiž nelze kýc ztotožňovat se spatným uměnim. V 90. letech byla nabidka vydavatelstvi věnujici se dětským a dospivajicim ctenařům opravdu pestra. S padem cenzury a nastolenim demokratickeho systemu mohly být vydavany jak kvalitni, tak meně kvalitni ci brakova dila. Bylo pouze na autorech a vydavatelich, co dětem nabidnou. Tento vývoj byl po dlouhých letech izolace přirozený i žadouci. Protože v době komunistickeho režimu byla trivialni literatura uměle potlacovana, vyznivala u nas otazka, co s trivialni literaturou, mnohem nalehavěji teprve v 90. letech. Pro posouzeni stavu literatury je třeba prozu pro děti a mladež roztřidit a vyzdvihnout žanry, ktere byly v 90. letech ctenaři nejvice žadany, ať už slo o pohadky, pověsti, prozu s dětským hrdinou, prozu s divci hrdinkou, ci dobrodružný roman, protože tyto žanry byly trivialitou nejvice zasaženy. Opětovne vydavani prvorepublikových divcich romanků ci rodokapsů v 90. letech nebylo největsim problemem. Mnohem větsim se zda být soudoba trivialni literatura. Kniha by totiž měla odražet skutecný svět, a proto je nezbytne ohradit se proti proze, ktera je sice aktualni, ale pro děti a dospivajici nevhodna, pokřivujici přirozený pohled na svět. Autoři by měli ve svých knihach psat o spolecenských problemech, ale vždy to, jak napsal již v roce 1941 literarni kritik Bedřich Fucik, musi být kniha naděje. Dětem nesmi být problematika nasili, sexu, drog atd. podavana vulgarnim způsobem, jak tomu můžeme být v některých knihach nejen po revoluci svědky. Zabavna knižni produkce komercně zacilena ma v soucasne cetbě děti a mladeže sve přirozene misto. Důležite vsak je, aby zastoupeni tohoto druhu literatury bylo ve ctenařských aktivitach přiměřene a aby děti byly směřovany k literatuře hodnotnějsi a umělecky kvalitnějsi. S výběrem kvalitni knihy, ktera ma nemalý vliv na rozvoj a kultivaci osobnosti ditěte, by dětem měli pomoci dobře informovani rodice a knihovnici. K tomu je vsak zapotřebi, aby se dospěli mohli ve volbě knihy opřit o vhodný odborný casopis. Pohled na literaturu 90. let může být zatim pouze pohledem z ptaci perspektivy. Nasemu hodnoceni zatim chybi dostatecný casový odstup, a proto je do jiste miry subjektivni. Na polistopadovou eru literatury, a nejen na tu dětskou, pohližet jako na obdobi chaosu, na obdobi, kdy se nam do rukou dostava literatury dřive ideologicky potirana a take literatura zapadni. Je jen na nas, kterým kniham dame přednost.