Reprodukovatelnost a klinický přínos parametrů popisujících tvar T vlny v EKG signálu

Smyslem teto diplomove prace bylo hodnoceni repolarizacnich dějů srdecni tkaně na zaznamu elektrokardiogramu (EKG) a rozsiřeni poznatků o několika navržených parametrech schopných popsat morfologicke vlastnosti vlny T. V teoreticke casti je přibližena elektricka srdecni cinnost a jeji zaznam na EKG, hlavni utvary vyskytujici se na normalni EKG křivce a v soucasne době nejpouživanějsi techniky hodnoceni repolarizace pomoci analýzy QT intervalu. Prakticka cast teto prace se věnovala algoritmu, vytvořenemu pro předzpracovani vstupniho EKG signalu a automatickou detekci pozic tvarových charakteristik vlny T v každem srdecnim cyklu. Na jejich zakladě doslo k porovnani několika navržených parametrů u 22 pacientů před a po zavedeni kardiostimulatoru. Největsiho statistickeho rozdilu bylo zaznamenano na parametrech popisujicich vzdalenost od vrcholu vlny T do bodu na sestupne casti T vlny v 30 (LRD30), popřipadě 50 procentech celkove amplitudy vlny T (LRD50). U těchto charakteristik, popisujicich pozdni trvani repolarizace, přesahoval rozdil 12 % (p ≤ 0,026). Dalsi významne změny dosahoval parametr vyjadřujici plochu pod vlnou T do 50 % amplitudy (Tarea50) a to jak sniženim průměrne hodnoty o 18,4% (p = 0,048), tak zvýsenim směrodatne odchylky o 37,8% (p = 0,037). Poslednim parametrem s prokazaným sniženim hodnoty byl poměr výkonů RT vůci RR intervalům (p ≤ 0,049) se změnou do 4,3%.