Svoboda a psychoterapie

Problemy, se kterými klient přisel do terapie, mohou souviset s jeho možnostmi svobodne volby. Jeho nesvoboda se může podilet na vzniku a udržovani problemů. Z psychologickeho hlediska lze rozlisit mezi svobodou vnitřni a vnějsi, podle povahy překažek a zabran, ktere svobodu omezuji. Terapie může být chapana jako proces, kterým je klient veden k aktivnimu zvysovani sve svobody. Je tim miněna svoboda od destruktivnich navyků, sebeomezujicich postojů, nutkavých cinů, přiznaků apod. Ani klient, ani terapeut vsak nejsou při vytvařeni terapeutickeho vztahu plně svobodni, protože si do něj přinaseji vědomou i nevědomou zkusenost z minulosti. Z hlediska KBT je svoboda vždy relativni. Představa absolutni svobody je způsobena kognitivnim zkreslenim – cernobilým viděnim. KBT neuvažuje o obecne svobodě, ale o relativně svobodnem rozhodovani v konkretnich situacich, do kterých se klient dostava. Terapeut pomaha klientovi, aby nahledl na sve chyby v mysleni a aby se naucil realistictějsimu způsobu, jak formulovat sve zkusenosti a nový přistup použil ve svem svobodnějsim rozhodovani. Změna v postoji je pak realizovana nacvikem svobodnějsiho chovani a experimenty se změnou v životě.