Technologie výpalu keramiky a její vztah k organizaci a specializaci ve výrobě keramiky v kontextu kultur popelnicových polí

Předkladana disertacni prace řesi problematiku technologie keramiky s důrazem na technologii výpalu v prostředi kultur lužických popelnicových poli. Cil prace se nezastavuje u pouheho popisu technologie. Technologie je zde vnimana jako projev komplexniho socialniho chovani. Zadanou problematiku prace řesi prostřednictvim připadove studie. Na přikladu sidlistě lužicke kultury v Turnově – Maskových zahradach byl vytvořen model technologickeho chovani v oblasti výroby keramiky s důrazem na technologii výpalu. Model technologickeho chovani byl založen na etnografických a obecně antropologických poznatcich o technologickem chovani, dosavadnich archeologických poznatcich o spolecnosti a technologii keramiky mladsi a pozdni doby bronzove ve středni Evropě a v neposledni řadě na samotne archeologicke situaci na vybrane lokalitě. Metodou testovani jednotlivých důsledků modelu byla prostorova a kvantitativni analýza vybrane casti lokality a experimentalni replikace technologie výroby keramiky. Klicem ke srovnani originalni a experimentalni kolekce keramiky na urovni mikrostruktury se staly petrograficke a mineralogicke analýzy vybraných originalnich a experimentalnich vzorků. Výsledky experimentalni analýzy potvrdily hypotezu, že lze nalezt významne rozdily v teplotnich profilech a charakteru atmosfery výpalu mezi dvěma zakladnimi typy výpalů – jednoprostorovým a dvouprostorovým – a hrnciřska technologicka zařizeni lze oznacit za flexibilni ci restriktivni z hlediska aplikovatelnosti odlisných způsobů výpalu. Těmto rozdilům potom odpovidaji znaky sledovane makroskopicky a předevsim mikroskopicky na keramice. Analýza keramiky z mladsi doby bronzove ukazala, že aplikaci těchto principů lze významně zužit potencialni způsoby výpalu a přispět tak k detailnějsimu poznani technologie výpalu. Prostorova analýza sidlistě přispěla k interpretaci jednoho z charakteristických rysů mladsi a pozdni doby bronzove, kterým je znacný podil přepalene keramiky v souborech pochazejicich ze sidelnich arealů.