Diagnostika ventilátorové pneumonie (VAP)

Ventilatorova pneumonie (VAP) je definovana jako nozokomialni pneumonie u nemocneho invazivně ventilovaneho delenež 48 hodin.Invazivni ventilaci je miněna nutnost zajistěni dýchacich cest trachealni intubaci nebo tracheostomii. Nejcastějiuvaděna incidence VAP u ventilovaných nemocných je v rozmezi 8-28 %. Hruba mortalita VAP se pohybuje od 24-50 %,u VAP vyvolane rizikovými patogeny může dosahovat až 76 %. Nejcastějsimi patogeny vyvolavajicimi VAP jsou Enterobacteriaceae,Pseudomonas aeruginosa a Staphylococcus aureus, nicmeně etiologie VAP se variabilně měni v zavislosti natypu nemocných v intenzivni peci, na delce hospitalizace, na předchozi antibioticke lecbě a na mistni epidemiologickesituaci.Vcasna a naležita lecba významně zlepsuje lecebne výsledky, proto je klinickým cilem co nejrychlejsi a nejspolehlivějsiidentifikace nemocných s VAP. Do soucasne doby vsak nebyla stanovena optimalni diagnosticka strategie a nebylodosaženo vseobecneho konsenzu o volbě optimalnich diagnostických metod pro stanoveni diagnozy VAP.V přehledu jsou uvedeny nejcastěji uživane diagnosticke metody VAP vcetně radiologicke diagnostiky, klinických kriterii,mikroskopickeho hodnoceni sekretu z dýchacich cest, kvalitativniho a kvantitativniho hodnoceni treachealniho aspiratu,nebronchoskopických invazivnich metod odběru sekretu z dýchacich cest, bronchoalveolarni lavaže a chraněneho stěru.Autoři uvaději přesnost, výhody a rizika diagnostických metod. V soucasne době je zřejme, že kvalitativni hodnoceniendotrachealniho aspiratu je nejvice senzitivni, zatimco kvantitativni invazivni bronchoskopicke metody jsou vice specificke.Je prokazano,že diagnosticka přesnost mikrobiologických metod je podstatně ovlivněna předchozi antibiotickoulecbou.V zavěru autoři formuluji osobni nazor, že stanoveni diagnozy VAP a rozhodnuti, zda zahajit nebo pokracovat v antibiotickelecbě, by mělo vychazet z komplexniho posouzeni klinicke pravděpodobnosti VAP (hnisavý trachealni sekret, plicni infiltrat,teplota, leukocytoza, zhorseni výměny plynů), z výsledků vysetřeni sekretu z dýchacich cest (mikroskopický nalez, kvalitativnivysetřeni, semikvantitativni hodnoceni s konzultaci klinickeho mikrobiologa) a ze zavažnosti klinicke odpovědi organismuna infekci.