Jak poznat nespolupracujícího pacienta se srdečním selháním

Cil: Zjistit, jestli je možne předpovědět non-adherenci (NA) k lecbě chronickeho srdecniho selhani (CHSS) na zakladě výsledků běžně provaděných vysetřeni. Metody: Byly analyzovany výsledky klinických a laboratornich vysetřeni a data z pacientskeho dotazniku. Soucasti bylo subjektivni hodnoceni adherence (A) pacientem a lekařem. Referencni metodou pro průkaz NA bylo vysetřeni serových hladin leků (SHL). Výsledky: Bylo zařazeno 81 pacientů. Stanovenim SHL byla NA zjistěna u 25 %. Vsichni pacienti uvedli, že leky uživaji spravně, vynechani některe davky v týdnu připustilo 18 % A a 25 % NA (p = 0,53). Lekař předpokladal NA spravně u 40 % NA a chybně u 10 % A. Byl trend k castějsi NA u žen (p = 0,055), meně casta byla u pacientů z vesnice nebo maleho města (p = 0,031). NA měli vyssi systolický (137 ± 13 vs. 124 ± 15 mmHg, p = 0,001) i diastolický (83 ± 11 vs. 75 ± 9 mmHg, p = 0,002) krevni tlak. Byl trend k vyssi tepove frekvenci u NA (83 ± 18 vs. 73 ± 13, p = 0,052), v podskupině lecených betablokatory byl rozdil signifikantni (94 ± 19 vs. 73±12, p < 0,001). Adherentni nesignifikantně lepe hodnotili svůj zdravotni stav (p = 0,052). V ostatnich parametrech nebyl nalezen rozdil. Zavěr: NA můžeme předpokladat u lecených pacientů s přetrvavajicim vyssim TK a u pacientů s vyssi TF při lecbě betablokatory. NA lze potvrdit stanovenim SHL.