Sledování echokardiografických parametrů u pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií

Uvod Hypertroficka kardiomyopatie (HKMP) je onemocněni charakterizovane ztlustěnim stěn nedilatovane leve komory srdecni bez přitomnosti vyvolavajicich hemodynamických přicin. Na zakladě přitomnosti nitrokomorove obstrukce rozeznavame obstrukcni a neobstrukcni typ HKMP. Podle přitomnosti a zavažnosti symptomů volime urcitý terapeutický přistup: konzervativni (režimova opatřeni a farmakologicka lecba) nebo invazivni, což v nasich podminkach představuje předevsim alkoholovou septalni ablaci (ASA). Cile a metodika Cilem prace bylo porovnat vývoj echokardiografických parametrů a funkcniho stavu v jednoletem, třiletem a pětiletem obdobi u nemocných s HKMP. Soubor zahrnul celkem 121 nemocných rozdělených do tři skupin; prvni skupinu tvořili nemocni s neobstrukcnim typem HKMP (n = 38), druhou skupinu nemocni s přitomnosti významne obstrukce leceni konzervativně (n = 45) a třeti skupinu nemocni s obstrukcnim typem HKMP leceni ASA (n = 38). Dalsim cilem bylo zhodnotit vztah intraproceduralniho poklesu gradientu ve výtokovem traktu leve komory (LVOTG) měřeneho invazivně v průběhu ASA na dalsi vývoj klinických a echokardiografických parametrů. Výsledky Ve skupině nemocných s neobstrukcnim typem HKMP nedoslo během sledovani k významne změně LVOTG ani třidy NYHA (p = NS). Ve skupině nemocných s obstrukcnim typem HKMP lecených konzervativně poklesl LVOTG z 64,4 ± 54,7 mmHg na 51,4 ± 47,5 mmHg v 1. roce (p = NS), resp. na 45,1 ± 40,1 mmHg ve 3. roce (p < 0,05), resp. na 60,5 ± 67,4 mmHg v 5. roce (p = NS). Třida NYHA zůstala stacionarni ve vsech obdobich (p = NS). Ve skupině nemocných s obstrukcnim typem HKMP lecených ASA poklesl LVOTG ze 76,5 ± 51,2 mmHg na 24,6 ± 18,4 mmHg v 1. roce, resp. na 23,1 ± 21,3 mmHg ve 3. roce, resp. na 37,4 ± 48,3 mmHg v 5. roce (vsechna p < 0,001). Obdobně doslo ke zlepseni třidy NYHA (vsechna p < 0,01). Změna invazivně měřeneho intraproceduralniho LVOTG korelovala se změnou echokardiograficky měřeneho LVOTG ve třech měsicich (r = 0,53; p < 0,05) a třech letech (r = 0,47; p < 0,05). Korelace při dalsich kontrolach nebyly statisticky významne, podobně korelace se změnou třidy NYHA nebyly významne (vsechna p = NS). Zavěr Přitomnost nitrokomorove obstrukce je jednou z nejdůležitějsich ukazatelů urcujicich průběh a vývoj tohoto onemocněni. Pokles LVOTG po ASA urcoval rozdil ve vývoji dalsich echokardiografických parametrů mezi oběma konzervativně lecenými skupinami (neobstrukcni a obstrukcni) a skupinou po ASA, a vedl ke zlepseni ci stabilizaci morfologie LK. Stejně tak doslo po ASA ke zlepseni funkcniho stavu. Periproceduralni pokles invazivně měřeneho LVOTG predikoval pozdějsi vývoj LVOTG. Hodnotu LVOTG dosaženou ve 3. měsici již můžeme použit pro odhad dlouhodobeho efektu ASA.