„Quo vadis“ laparoskopická chirurgie… chirurgie 3.0?

Hlavnim tematem tohoto cisla Rozhledů v chirurgii je miniinvazivni, respektive laparoskopicka chirurgie. Nejen u nas byla ve svých pocatcich hojně diskutovana a casto i zpochybňovana. Přicinou byla revolucni změ­na chirurgickeho přistupu. S trochou nadsazky byly ruce chirurga odstraněny z dutiny břisni a nahrazeny nastroji zavedenými malými incizemi. Přimý pohled chirurga na operacni pole nově nahradil obraz na mo­nitorech přenasený z kamery. Pacientovi tato technika, v důsledku minimalizace operacniho traumatu, přines­la nesporne výhody v podobě redukce bolesti, sniženi pooperacni morbidity, kratsi hospitalizace, casnějsiho navratu k dennim aktivitam a zlepseneho kosmeticke­ho výsledku. V soucasnosti miniinvazivni přistup před­stavuje pro řadu indikaci zlatý standard. Na zakladě dat opirajicich se o velke administrativni databaze jako ACS-NISQP (American College of Surgeons National Surgical Quality Improvement Program) a NIS (National Inpatient Sample), ktere vyhodnocuji tisice nemocnic a miliony hospitalizaci, je miniinvazivni chirurgie vý­hodnějsi i ekonomicky [1]. Prokazane přednosti miniinvazivniho přistupu vedly ke snaham operacni trauma dale minimalizovat. Zkou­selo se snižovat pocty trokarů, koncentrovat vstupy do jedine kratke incize (single incision laparoscopic surgery, single site laparoscopy, single port…) nebo miniaturizovat instrumenty až na nastroje zavaděne perkutanně bez trokarů (needlelaparoscopy). Objevi­ly se postupy snažici se o eliminaci minilaparotomie. NOSE (Natural Orifice Specimen Extraction) využiva k odstraněni preparatu přirozene otvory lidskeho těla (nejcastěji rektum) a NOTES (Natural Orifice Translu­minal Endoscopic Surgery) kompletně využiva přistup přirozenými otvory bez poruseni břisni ci hrudni stěny. Tyto techniky nicmeně ve srovnani s překotným nastu­pem laparoskopicke chirurgie...