Uveitidy u dětských revmatických nemocí

Podle průběhu dělime uveitidy na akutni a chronicke, podle postižených struktur oka na uveitidy předni, intermediarni a zadni. U dětských revmatických onemocněni tvoři uveitidy jeden z nejfrekventnějsich extraartikularnich projevů. Daleko nejcastěji se s nimi setkavame u děti s juvenilni idiopatickou artritidou, kde se typicky vyskytuje předni uveitida. Jeji akutni forma se projevuje zarudnutim, světloplachosti a bolestivosti oci, ktera obvykle vede k brzke diagnostice a lecbě. Zaludnost chronicke formy vsak spociva v tom, že může probihat zcela asymptomaticky, a tak může zcela nepozorovaně dojit ke komplikacim napřiklad ve formě sekundarniho glaukomu nebo komplikovane katarakty. Zakladem lecby pacienta s autoimunitni uveitidou je lokalni aplikace kortikosteroidů. V připadě komplikovaných nebo recidivujicich nalezů je nezbytne přistoupit k celkove terapii, jejimž zakladem jsou kortikoidy, připadně imunosupresivni leky, nejcastěji metotrexat. Klicem k uspěchu lecby je předevsim jeji casne zahajeni, proto jakekoli podezřeni na uveitidu musi vest k okamžitemu odeslani pacienta k ocnimu vysetřeni. Pravidelne ocni kontroly jsou vsak nezbytne i u asymptomatických pacientů s dětským revmatickým onemocněnim, zejmena u děti s juvenilni idiopatickou artritidou.